úterý 17. listopadu 2015

Z mé knihovny: Nahé srdce; V Brooklynu roste strom a Made in Čína

Nahé srdce (Feng C'-kchaj)


Nahé srdce se snad po prvních dvaceti stránkách stalo jednou z mých nejoblíbenějších knih. Z jeho esejů vyzařuje pozitivno a lidská pokora. Eseje používá jako prostředek k zachycení prchavých okamžiků lidského života. Nevyhýbá se popisným textům, záznamům prožitků, cest či setkání, v nichž rovněž emocionální prvek převládá nad prvkem popisným. Konkrétní životní peripetie i objektivní skutečnost jsou propojeny s autorovými city tak důkladně, že vytvářejí zcela nové scenérie a novou realitu. Vlivem blízkosti Šanghaje na jeho působiště lze rovněž předpokládat vlivy inspirované evropským esejem, přebírající z něj zejména jeho uvolněnost a humor, ale uchovávající eleganci klasického čínského eseje.


Autor se kupříkadu zaobírá tématem dětí a jejich světa. Chápal dětství jako zcela vyjimečný a svobodný stav v němž je člověk schopen plně prožívat každý okamžik svého života. Vyzdvihoval jejich schopnost soucitu a stavěl jej do kontrastu s nedostatkem soucitu u dospělých. Děti pro něj byly bytostmi, které jsou svým životem schopny uskutečňovat základní ideály čínského buddhismu.

Feng se živil se jako učitel, což byla typická práce pro tehdejší spisovatele. Učitelství jej však naplňovalo. Studoval západní malířství, proslul jako malíř a ilustrátor. Tvořil i v oblasti hudby. Dá se předpokládat, že v tvorbě byl ovlivněn svým učitelem Sia Mien-cunem, Lu Sünem, Ču C'čchingem či Jie Šeng-tchaem.



V Brooklynu roste strom (Betty Smith)


Příběh pojednává o životě rodiny irských přistěhovalců žijících v Brooklynu v prvních dvou desítkách let 20. století. Hlavní prostor je dán děvčeti Francie, která se touhou po vzdělání snaží dosáhnout šťastnějšího života. Její motivace studovat je tažnou linkou příběhu, jenž se objevuje ve všech částech knihy.

Francie je částečně autobiografické ztvárnění autorky. Děj se zabývá všemi členy rodiny, kteří se potýkají s novými situacemi pramenící z života mezi ostatními přistěhovalci a snahou uživit se a zároveň se vzdělat. Otec Francie se živí jako občasný číšník a matka Katy uklízí činžovní domy. Francie si tak třeba vyzkouší práci v továrně. Autorka mistrovsky popisuje běh života nejen těchto jedinců, ale i ostatních postav, jenž do děje více či méně zasahují.

Po prních stránkách jsem knihu nemohla odložit z ruky. Téměř při každé nové kapitole jsem se neubránila myšlence, jestli pak se asi autorka mohla vůbec domnívat, jak téma může být aktuální i po sedmdesáti letech. Také jsem tuto knihu četla v období, kdy jsem sama odcestovala do jiné země a taktéž se zde musela potýkat s obdobnými situacemi. Je to jeden z důvodů, proč na mě kniha tak zapůsobila.

Kniha byla poprvé vydána v roce 1943 autorkou Betty Smith, která se narodila v Brooklynu německým přistěhovalcům. Žila v chudých poměrech.

Made in Čína (Paul Midler)


Dnes se v Číně vyrábí již toliko výrobků, že se nad nápisem Made in China už nikdo snad ani nepozastaví. Kniha vypráví o peripetiích, jež čekají zahraniční obchodníky, pokud se rozhodnout přesunout svou výrobu do Číny. Autor naráží i na neshody při jednání, jenž jsou způsobeny střetem jiných kultur a vzájemném nepochopení. Děj se odehrává v čínských továrnách, kdy je autor zaměstnán jako prostředník mezi čínskou továrnou a americkým partnerem. Kniha ukazuje, jak dnes oblíbený trend přesouvání výroby do zemí levnější pracovní síly není vždy tím správným řešením, pokud jde o zachování kvality. Popisuje situace, jak čínské továrny ihned po dohodnutí kontraktu mění složení za levnější suroviny, což není nikomu řečeno a doplatí na to i konečný zákazník. Říká se, že vyrábět dnes v Číně se kvalitativně rovná výrobě Spojených států v 19. století či výrobě v Japonsku v 50. letech. Kniha nabízí ojedinělý pohled do spleti situací vzniklých počátkem velkovýroby v Číně.

úterý 29. září 2015

Jak jsme cestovali do Pentland Hills

Jedno z nejlepších míst, jaké jsem zatím na svých cestách navštívila! Typická skotská krajina a naprosté ticho, když nepočítám zvuky tetřevů a ovcí. Putovali jsme hodiny a neprošli jsme ani třetinou tohoto Národního parku. 




Za město jsme se chtěli vydat už dlouho a konečně byla příležitost - volný den, počasí nebylo skotské a slunce svítilo. Musím říct, že toto místo jsem zařadila kupodivu a své první oblíbené ve Skotsku (hned za plážemi). Pohltilo nás naprosto meditativní prostředí, zvuky měst nebyly slyšet a krajina měla uklidňující nádech. Přesně takovouto přírodu jsem chtěla již dlouho a vidět a nadchlo mě, že skoro po roce (!) se mi to podařilo. 


Nadchla mě i místní fauna. Plně vybavena svým binokulárem a atlasem místního ptactva jsem sice uzřela pouze tetřeva, zato jsem však měla štěstí na potulná stáda ovcí i krav. Ovce (či berani) se jednu chvíli zdáli, že snad zaútočí, avšak poučeni informační tabulí jsme věděli, že za zabití či ohrožení ovce přichází značná pokuta. Přicházím k názoru, že tohle město má všechno - famózní kopce, hory, pláže, architekturu a patří k největším kulturním centrům. 


A jaké je nejzajímavější místo, které jsi navštívil Ty? :)

pondělí 21. září 2015

Recenze: La Bohème Café

Rozhodnutí k napsání recenze nějakého pražského podniku padlo na kavárnu La Bohème Café na Sázavské. A to jednoduše proto, že překonala má očekávání. Procházela jsem kolem ní již několikrát, z venku vypadá velice přívětivě. Po zavítání dovnitř jsem měla radost ještě větší. :)

Kaváren jsem navštívila již mnoho. Bezesporu za to mohlo i mé seznámení se s milovníkem nevšedních kaváren. Vypadaly různě. Přes moderní design z Ikei po prvorepublikovou snahu s lehce kýčovitým nádechem. S nově otevřenými se to má tak, že příliš přehnané snahy někdy škodí. Snadno se tam může stát, že nepřirozeně usměvavá obsluha přinese naprosto jiné pokrmy, než byli objednány, jenom proto, že byla zaneprázdněna nepřirozeným usmíváním se. To zde ale nehrozí.

Prostředí kavárny působí velmi klidně a příjemně v kontrastu s rušnou Vinohradskou třídou, u které se nalézá. Samozřejmostí je i vhodně zvolená hudba – Zaz, Parov Stelar či soundtrack Amélie z Montmartru, která se dobře poslouchá, když venku zuří sezónní podzimní deštík. Vybavení interiéru koresponduje s žánrem hudby. Rozvržení stolů nabízí možnost sednout si tak, aby k případnému hledění do notebooku nebyl přizván nikdo další. Typů posezení je tu několik, takže kavárna po pár návštěvách designově neomrzí. Navíc jedna z mála kaváren, kdy pohled do vnitrobloku nepůsobí sklíčeným dojmem.

Skutečnost, že kavárnu otevírá někdo, kdo má něco v hlavě, rozeznávám dle toho, jak moc alternativní je při sestavování nápojového lístku. Kávy tvořené ze sójového či kokosového mléka by již všude měly být samozřejmostí. Proto mě to zde příjemně potěšilo, a hlavně proto, že ceny za tento druh káv nebyly přemrštěné, jak bývá zvykem. Nabízené kávy jsou typově rozlišné, takže vhodné k degustaci. Kavárna nabízí i prodej káv a čajů značek, které jinde dostupné tak lehce nejsou. Tuto recenzi jsem psala těsně po otevření tohoto podniku. Teď, již po nějakém čase, kavárna prosperuje a stoly jsou obsazené (snad vždy, když jedu kolem). Líbí se mi také komunikace na facebooku, kde i zaměstnanci dostávají tvář (i s příběhem).

A kam zavítáš nejraději Ty? :)

10 zajímavostí o čaji pu-erh 普洱茶

Rozhodla jsem se napsat o svých oblíbených čajích. Jako první nejde nezmínit čaj pu-erh, ke kterému jsem přišla před několika lety úplnou náhodou. Nemůžu říci, že by mě napoprvé příliš uchvátil. Avšak o tomto čaji se říká, že si na jeho chuť někteří musí déle zvykat. V současné době si jej již velmi vychutnávám, nehledě na to, že jsem od svého milého dostala neglazurovanou čajovou konvičku, kterou jsem si pro tento čaj vyhradila. Jsem zvědavá, jak z ní bude chutnat po dvaceti letech. :-)

  • u nás je nejdostupnější tmavý druh Šu, který je hotový již po 60 dnech. Je náhražkou kvalitnější odrůdy Šeng. Šeng má zelenou barvu a vyrábí se z nefermentovaných listů, takže lehce připomíná čaj zelený. Jeho chuť by měla být cítit po ovoci a přecházet do medové chuti. Tento čaj jsem měla možnost poprvé ochutnat v oblíbené budějovické čajovně, kdy mě jím můj milý překvapil. :-)
  • pu-erh je pojmenován dle okresního města v provincii Jün-nan, kde se čaj zpracovává. Kraj je typický svým monzunovým klimatem a vysokou nadmořskou výškou
  • platí pravidlo, že čím je čaj zemitější, tím méně kvalitní by měl být. Kvalitní pu-erh by měl mít jemnou chuť
  • zpracovává se pomocí dodatečné oxidace černého čaje, fermentovaný je více než oolong
  • listy pocházejí ze širokolistých čajových stromů ta-jie
  • do dalších částí Číny se dostal zejména díky výpadům Kublajchánovy armády
  • pěstuje se a zpracovává 700 - 1 700 let
  • zdravotní účinky čajů ač zelených či černých jsou již dlouhou dobu uvedeny ve zřejmost, pu-erh se používá jako lék proti poruchám trávení a průjmu a je schopný snižovat hladinu cholesterolu
  • tento čaj se výhradně prodává ve formách lisovaných cihel
  • u nás neexistuje kvalitní literatura, která by o něm blíže pojednávala. Tudíž se lze obrátit pouze na zahraniční zdroje

A jaký čaj máš v oblibě Ty? :)

Recenze: Oceán v kapce rosy

“V každém člověku je nekonečno. V každé kapce vody je obsažen celý oceán.”

Henri Brunel vytvořil tento soupis příběhů, aby lidem necházejícím se západněji přiblížil moudrost východu. Činí tak skrze zdánlivě jednoduché bajky a podobenství, ve kterých nelze nehledat hlubší význam. Převážně se jedná o zenové příběhy hraníčící s koánem. Odehrávají se v Japonsku, Číně, Koreji a Indii. Autor cíleně do knihy vybral příběhy srozumitelnější, které mohou lépe cílit na západní čtenářkou obec. Kniha je tedy vhodná pro čtenáře, kteří zatím neměli možnost se se zenem blíže seznámit. Uvede je tedy lépe do této filozofie. Ti více obeznámení najdou potešení v nejznámější antologii koánů z doby dynastie Sung - Zápisky od Azurové skály.


“Zenový příběh očišťuje mysl od nánosů, boří vžité zásady, narušuje obvyklý způsob uvažování, odstraňuje předsudky - Šálek se musí vyprázdnit, aby mohl být naplněn. Zenové příběhy se nezaleknou ničeho, je v nich humor, absurdita, hrubost, provokace i něha.”
“Zen je záhadný. Jakmile se ho dotkne nějaká myšlenka, zmizí.”
“Odhodil jsem nicotnost
zvanou Já
a opět jsem širým světem.”
“Konečné je nekonečné a nekonečno je konečné. Přítomnost je věčnost.”
“Uvaříte vodu,
čaj zalijete
a vypijete ho…
Nic víc vědět nepotřebujete.”

“Nač se plahočit světem? řekl zenový mistr. To, co tak usilovně a zaníceně hledáte, je zde. Podstata Buddhy je ve vás.”
“Je-li žák připraven, mistr přijde.”

Dále doporučuji FB stránky: Koán; Zenové příběhy.
Citováno z Oceán v kapce rosy, Garamond 2008, překlad Galina Kavanová